Klíčové slovo Parisian

Po uvedení na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1972 způsobilo "Poslední tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho velký mezinárodní rozruch. Navzdory krajně kontroverznímu pojetí sexuality byl tento film přivítán jak kritiky, tak publikem na celém světě. Je to jedno z mála uměleckých děl, které oslovily i řadového diváka. Tvůrci se zaměřili na zvrácené zneužívání jednoho člověka druhým a zabývají se též tématem smrti, sexu a kultury. "Poslední tango v Paříži" odhaluje lidskou přirozenost, jako žádný film předtím.

Mingus se živí jako redaktor a rozhlasový moderátor, jeho francouzská přítelkyně Marion Dupré se pokouší prosadit jako fotografka. Vedou celkem poklidný život ve svém newyorském bytě s nevychovanou kočkou a svými dvěma dětmi z předchozích vztahů – dokud ovšem nepřiletí na návštěvu Marionin žoviální, výstřední tatínek Jeannot a její nadržená sestra Rose. Dva dny s energickými francouzskými příbuznými stupňuje v peklo na zemi i Rosin nesnesitelný přítel Manu, který se nijak nerozpakuje narušit rodinnou pohodu své bývalé lásky Marion. Té situaci komplikuje i skutečnost, že právě chystá vernisáž první výstavu svých fotografií, reflektujících její dosavadní soukromý život. Trojice hlučných vetřelců ovšem postrádá zábrany a nezná žádné hranice, pokud jde o jídlo, sex a o kritiku všeho amerického s výjimkou „socialisty“ Baracka Obamy. Vztah Marion a Minguse je vystavený náročné zkoušce.